Není pěknějšího způsobu oslavy svátku práce než práce. 1.5 se slavnostně schází 25 dobrovolníků ČeMBy na místě stavby singltreku. Mrholí, ale je pohoda. Čembisté fasují nářadí, které přivezly vstřícné jablonecké Technické služby. Pracovní prostor je ohraničen jasně zelenou páskou generálního partnera Meridy. Vrcholí očekávání před slavnostním výkopem. Ten se ale odsouvá. Někdo přes noc ukradl praporky vytyčující stezku. Čembisté se moc nediví, ale Dafydd Davis vypadá, že moc nechápe, o co jde. Tomáš Kvasnička mu vysvětluje, ať se neznepokojuje, že jsme prostě v Česku… Malá exkurze do povahy českého člověka trochu mění plány. Dafydd, stále trochu zaskočený, se musí vrátit pro inklinometr a praporky, aby stezku mohl znovu vytyčit.

Mezitím se však úderná skupina dobrovolníků rozjíždí do lomu v Hraničné, kde vybírá a nakládá vhodné kameny potřebné pro obskládávání kořenů a zpevnění některých úseků stezky. To už Dafydd dokončuje staronové vyznačení stopy stezky a pod jeho vedením se rozhýbává nářadí v rukou dobrovolníků ČeMBy.

Přestává pršet. Začíná se kopat. Startuje se na nejlehčím úseku stezky. Na louce se tvaruje táhlá zatáčka. Dafydd přísně dohlíží na správné provedení, především na zářez do svahu a příčné vyskloňování odvádějící vodu, kde je potřeba okamžitě sám přikládá k ruku k dílu. Takové nasazení byste od velšského šlechtice nečekali.

Vykopaná zemina se rozhrabuje pod stezku - kdyby se jen vyházela, voda by ji brzy spláchla zpět přímo na singltrek. Den pomalu končí a za čembisty zůstává hotový první úsek stezky - zařízlý do louky mírně stoupá vzhůru a naznačené pokračování dalšího dne mizí mezi stromy…